Hned ráno se natáčí reportáže, které jsou odvysílány jen o pár hodin později. Kolem deváté hodiny mě v čekárně vyzvedla reportérka Kristýna Prokešová a společně jsme nastoupili do auta, kde už na nás čekal kameraman/řidič. Navštívili jsme fakultní nemocnici, kde proběhl rozhovor do jednoho z pořadů ČT a natáčení reportáže ohledně preventivního omezování návštěv pacientů v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Prolog k reportáži se natáčel před budovou nemocnice až poté, co kameraman natočil pár videozáznamů z nemocničního prostředí. Poté jsme jeli do Frýdku-Místku, kde proběhl rozhovor s mluvčí firmy NWT, Michaelou Vávrovou ohledně návrhu na insolvenci.
Vše se natáčelo na disk, který se po návratu do budovy ČT předal střihači. Ten měl za úkol reportáž chronologicky seřadit, překrýt mluvené slovo nemocničními záznamy a zkrátit či prodloužit hotový ,,produkt‘‘ do požadované časové hodnoty. Měla jsem možnost také nahlédnout do režie, kde se mi líbilo snad nejvíce, a to kvůli bohatému technickému zázemí s mnoha tlačítky, ovládající na dálku snad cokoliv. Byla zde spousta zaměstnanců schovávajících se za monitory a zajišťujících stálý a bezproblémový chod vysílání. V mé přítomnosti se zrovna promítaly Události v regionech s reportáží, kterou jsme natáčeli a mohu říci, že čas utekl opravdu rychle, což mě donutilo zapřemýšlet, jak unáhleně a hekticky by pro mě práce reportérky zpočátku působila. Řešil se jeden problém s délkou zpravodajství, který ale mohli v této postprodukci vyřešit jednoduchým střihem.
Dále jsem se podívala do studia, kde probíhalo natáčení jednoho dílu pořadu Na stopě, kde jsem se zaměřila na práci kamer a jejími pohyby. Již během natáčení reportáže jsem se ptala kameramana na pár otázek a zjistila jsem, že se musí manuálně nastavovat clona, vyvážení i ostření a někdy opravdu rychle, ať se nezdržuje. Překvapila mě komunikace mezi lidmi ve studiu a režií, kde měli přehled o veškeré činnosti a odpovídali skrze reproduktory, jejíž zvuk se rozléhal po celé místnosti. Účastnila jsem se také jedné porady, kde vedoucí redaktor Radek Wiglasz rozdával reportérům témata pro zpravodajství.
Během stáže se mi potvrdilo, že je důležitá dobrá komunikace, gramatika a slovní zásoba, musíte mít schopnost plánování, vytváření tzv. myšlenkových map, umět se přizpůsobit náhlým změnám, být ,,v obraze‘‘ a sbírat kontakty. Sami se lidé se zajímavými ,,storkami‘‘ ozývají výjimečně, ale pokud se tak stane, je z toho vždy velice exkluzivní zpráva. Místa i čas natáčení je třeba předem důkladně zkonzultovat. Mobilní telefon by se měl nosit stále u sebe, mnohdy je třeba jednat rychle. Např. Kristýně Prokešové pomáhají chytré hodinky, které upozorní na příchozí zprávy a hovory, případný příchozí hovor může během živého vysílání bez povšimnutí odmítnout. Psanou část lze číst, není nutnost mluvit zpaměti.
Osobně bych se hodně věcí obávala, například náhlých změn, nepřístupnosti domluveného místa natáčení, opoždění respondenta či jeho úplné nepřítomnosti. Tyto situace se nestávají, ale kdyby ano, nebyly by velkou hrozbou pro reportáže, které jsou natáčeny předem, ale u živých vstupů by se musel problém vyřešit. Práce reportéra je časově náročná, musí být flexibilní a vědět o celkovém dění. Při dlouhodobé aktivní spolupráci spolu s nabíráním nových zkušeností, dovedností a automatizací činností spojených s prací reportéra si myslím, že bych se své obavy po určité době naučila přecházet s chladnou hlavou. Během rozhovoru s Kristýnou Prokešovou bylo vysloveno také přísloví, že učený z nebe nespadl (začátky její kariéry sice dopodrobna neznám), ale mohu říci, že její tříleté úsilí lze vidět a svou práci dělá opravdu bravurně.
Na závěr bych dodala, že jsem si stáž opravdu užila a technické i celkové zázemí ČT mě mile překvapilo.
13. 10. 2022 Jessica Hauserová